Bernský salašnický pes se řadí do skupiny II. FCI, mezi ostatní švýcarské salašnické psy (appenzellský, entlebuššský a velký švýcarský salašnický pes). Zakladatelem cíleného chovu byl na počátku století profesor Albert Heim. Bernští salašničtí psi byli a jsou ve Švýcarsku nedílnou součástí zemědělských usedlostí, kde zastávají mnoho důležitých úkolů. Mezi ty především v minulosti patřilo pohánění krav, hlídání usedlostí, tahání vozíků s mlékem, ale i sledování dění ve stájích.

Bernský salašnický pes je charakteristický zejména svým trojbarevným zbarvením, které standard zcela přesně definuje. Základní barvou je černá, kombinovaná se sytým hnědočerveným pálením a bílou. Bílé znaky musí mít pes na hlavě, na krku, na hrudi, na tlapkách i na špičce ocasu. Syté hnědočervené pálení se nachází nad očima, na lících, na hrudi a na nohou. Standard přesně vymezuje i rozmezí výšky, u psů je to kohoutková výška od 64-70cm, u fen v rozmezí 58-68cm. Srst by měla být dlouhá, hedvábná a ne příliš kudrnatá. Váha psů se pohybuje okolo 50 - 60 kg, u fenek to bývá přibližně o 10 kilogramů méně.

Díky svému nápadnému vzhledu, ale především díky své povaze, se bernský salašnický pes stává pomalu velmi oblíbeným psem. Není nijak agresivní, miluje lidi a vše co dělá, dělá pro svého pána. Správně socializovaný bernský salašnický pes je sebevědomý a vyrovnaný. Díky své povaze je to ideální pes do rodiny s dětmi, protože s nimi je největší kamarád. Štěňata a mladí psi bývají obvykle temperamentnější a vyžadují více pohybu a pozornosti.

Péče o tohoto psa není nijak náročná. Postačí pročesání srsti 1x do týdne, jen v době línání je třeba kartáčovat psa denně. Bernští salašničtí psi jsou odolní, milují zimu a sníh, v létě se rádi koupou. Pokud bude mít k dispozici zateplenou boudu, může být celoročně držen venku.

Více informací můžete získat v následujících publikacích: